?

Log in

No account? Create an account
 
 
01 December 2011 @ 05:15 pm
I'm going slightly mad!  
Jako řeknu vám, že mít ten nejnáročnější den týdne den po té, co jsem v práci strávila celých poctivých 12 hodin, je na mrkeff. A to velikou. Naštěstí jsou tu Queen, aby ze mě byla jenom baby karotka. :D
Jenom jsem v té postupné cestě celou diskografií od drsnýho glam-rocku let sedmdesátých došla až do roku 91 - k Innuendu. Zjistila jsem, že i po těch letech ta hudba tak sladce bolí. Slyšíte v ní tu naléhavost využít poslední chvíle ještě slušného množství síly k tomu, abyste něco sdělili. A ne něco, ale něco. A je úžasný, že i texty, které nepsal Mercury, se nějak vyjadřují k němu. Je to prapodivný album. Spíš pop než rock, je uspěchaný, protože na pilování nebyl čas. A přesto, nebo možná snad právě díky tomu, je nějakým zvláštním způsobem blízké dokonalosti. I s tichým "I still love you" zašeptaných na pásek v posledních pár vteřinách. I s tím, že šou prostě musí běžet dál...
Ještě mě čeká Made in Heaven. Bojím se jediného - že bude tak nějak sladce bolet ještě víc než Innuendo.
A proč vlastně tyhle řeči kolem?
No protože 1. prosinec! (A to i přesto, že riziková skupina už dneska vůbec není taková, jako bývala za Freddieho...)

 
 
Místo usídlení: konečně doma
Nálada: crappysladkobol
Poslouchám: koně?!