?

Log in

No account? Create an account
 
 
28 July 2006 @ 06:29 pm
Dokonalá bouře  
Ještě než jsem odjela vstříct svému "vyčerpávajícímu psychologickému zážitku", byla jsem "na jednom" s kámoškou Višní. Vyprávěla mi jeden úžasný zážitek z Benátek, vlastně z jednoho kempu u moře poblíž Benátek. Její líčení mě inspirovalo natolik, že jsem to musela sepsat. Můj autorský podíl je nakonec asi jenom v tom, že jsem sepsala její slova, ale ta osoba, o které to je, je zcela fiktivní a pouze mým výtvorem. Možná se na první pohled může zdát jako romantický slaďák, ale...



Dokonalá bouře
pro Višeň


O tom, kolik je asi hodin, ztratila ponětí už dávno. Celé okolí už spalo, i ti nejotrlejší z okruhu jejích přátel už se odporoučeli do opilecké říše snů. Nakonec zůstali jen oni dva. Zdál se být dokonalý, ale ona momentálně nikoho nehledala. Jen ona a on. Sami. Spolu. Bez zásob. Poslední, co měla v plánu udělat, bylo jít spát. Mhouřila očima do dálky, její pozornost poutal obláček namodralého dýmu stoupající od úst starého pána. Byla opilá, nebo tam ten člověk opravdu stál celou noc? Nicméně se, aniž by zavrávorala, zvedla. „Kam jdeš?“zeptal se zcela nevinně on. „Jdu si pro cigaretu.“usmála se na něj a pomalou chůzí se vydala k muži na rozcestí. Kolik jazyků umíš…Konečně, cigareta je dosti mezinárodní slovo. Ne že by na něj nevyzkoušela všechny jazyky, co ovládala i neovládala. Zatímco alkohol v jejích žilách pomalu a jistě mizel, potahovala slastně z nečekané cigarety. Moře hučelo, bosá a v krátkých bílých šatech se procházela po kamenitém molu, které odolávalo hladovým vlnám. Rybářské chaty na vysokých kůlech byly tiché a tmavé, obloha vypadala, že se každou chvíli probudí. Na moře pomalu vyplouvaly první rybářské loďky, lucerničky na přídi ji naprosto fascinovaly. Vycházející slunce se už už chtělo vyhoupnout a rozlít první paprsky po hladině. Ale náhle, se zvedl prudký vítr a přihnal mraky tak temné, že byla zase hluboká noc. Ani si nevšimla, kdy k ní přišel. „Zdálo se mi, že se nějak nevracíš.“pošeptal jí do ucha. Než stačila odpovědět, strhnul se neuvěřitelný liják. Chtěl se jít schovat, ale ona se kochala šermířským soubojem blesků na obzoru. Ohlušující rány se rozléhaly po okolí, ale jí to bylo jedno. Byla fascinovaná. Ty barvy. Ta nádhera. Nadechla se a ještě chvíli se nechala promáčet proudy vody. Nakonec se ale nechala přemluvit a s drobným nátlakem odtáhnout pod rybářskou chatku. Snad to bylo kouzlo okamžiku, snad přece jen ještě velké množství alkoholu. Prsty v jejích vlasech a hřejivá paže, co ji objímala kolem ramen… Skutečně neměla ponětí o čase. Jak dlouho dovolila, aby ji líbal? Vteřinu? Minutu? Víc?
A bouře? Jak rychle začala, tak taky skončila. Slunce pomalu vycházelo, rozpouštělo se ve vodní hladině. Nešli po pláži ruku v ruce. Ale dost blízko na to, aby docházelo k náhodným letmým dotekům. Stopy v písku pomalu mizely pod silou vln. Nikdy není ke škodě nechat si otevřená zadní vrátka, ne? napadlo ji a usmála se do čerstvého rána. Mířila pomalu ale jistě k rozcestí. Ostatně starý pán tam stále ještě stál a nikdy není dost pozdě ani brzo na cigaretu.

Tags:
 
 
Nálada: creativecreative
Poslouchám: Irish rhytms