?

Log in

No account? Create an account
 
 
14 February 2012 @ 07:53 pm
Milý organisme...  
Přes všechny ty řeči tě mám ráda. Vím, že nejsi dokonalý a občas ti to dávám najevo. Že se o tebe místy starám poněkud méně, než bys asi potřeboval. Ale na druhou stranu, tvé týrání už nepraktikuji a tak vůbec bys měl být spokojený, když tvůj věrný parťák, mysl, je taky konečně zase v rovnováze.
Mohl bys, prosím, přestat chcípat a porůznu se mě snažit rozložit? Začínám mít totiž takový dojem, že už tě nezvládám...
S láskou a s pozdravem,
Tvá Kleio
 
 
Místo usídlení: doma
Nálada: soresore
 
 
 
jema_klubjema_klub on February 15th, 2012 09:41 am (UTC)
No, ony jsou v zásadě dvě možnosti. Buď je mysl skutečně v rovnováze a organismus, který ji už nemusí podporovat se konečně rozhodl pro dlouho odkládané zhroucení, nebo to s tou vyrovnanou myslí není tak žhavý a zpětně se to do organismu promítá.
Obojí má ovšem jedno řešení: Dej si oraz :o)
Takže hezky nožičky nahoru a nechat se opečovávat ;o)
Alice Stronghold: teaspiritofdream on February 15th, 2012 09:41 pm (UTC)
Nějak tuším, že a) je správně. Taky mi to přišlo zrovna o prázdninách. Moje povolání je prostě diagnóza. :)
A protože diktátoře se samozřejmě neodporuje, dávám nožičky nahoru a nechám své kočičí služebnictvo, aby o mne pečovalo se vší svou něžností. :D