Alice Stronghold (spiritofdream) wrote,
Alice Stronghold
spiritofdream

  • Location:
  • Mood:
  • Music:

Z deníku čtenářova

Dávno tomu dávno, co pokoušela jsem se psáti názor a doporučení k nějakým knihám. Ono to bude tím, že čtu prakticky permanentně, něco kvůli práci, něco na odreagování, prostě jako výplň času, kterou bychom mohli nazvat volným.
Nicméně! Jelikož celý minulý týden jsem měla ryze čtenářský a docela mě to nakoplo něco sepsat, rozhodla jsem se, že váš život obohatím svými čtenářskými dojmy. ;)
Máte radost?
První kniha, která cestovala v mém batůžku byl Šňupec z dílničky T. Pratchetta. Člověk by skoro řekl, že k dílu páně Pratchettově se toho už moc říct nedá, jenomže. :)
Hlídková série a Sam Elánius v nejlepší formě a v hlavní roli k tomu. Užívala jsem si fakt, že je to lehká detektivka, bavila se intertextovými narážkami směr madam Christie a madam Austen. Hlavně sestry Orobincovy a Jana, která se touží stát spisovatelkou. Dále také slečna Beedleyová, která píše pohádky pro děti. Co je na téhle knížce mrazivé, jsou skřeti. Asi jsem poznamenaná celým minulým školním rokem. Nebo taky ne.
Humanoidi, kteří jsou bráni jako podřadná rasa. Samotné jejich náboženství praví, že musí celý život trpět, než zemřou a stanou se součástí země. Nikdo jim nedává práci a všichni jsou přesvědčeni o tom, že jsou nečistí. Je velká zábava pořádat na ně hony, vraždit je beztrestně. Takové malé skřetí genocidy, jej, to je legrace. A co je vůbec jediné správné, jak se skřety zacházet? Nahnat je na loď, narvat je do kajut po tisících, odvézt je na plantáž a tam je v nelidských podmínkách nechat pracovat, dokud nezemřou. Děsivé, že? Pro mě tedy ano a musím říct, že je to první pratchettovka, u které mi bylo nepříjemně úzko. Ale třeba jsem jenom přehnaně citlivý debil, těžko říct.

Druhá kniha byla klasika. T. Capote a Snídaně u Tiffanyho. Už jsem jí jednou četla, ale je to rozhodně víc než deset roků a i když jsem si rámcově pamatovala děj, měla jsem pocit, že to čtu prvně. Příběh vlastně až nevšedně všední, hlavní hrdinka příběhu je holka totálně na zabití, člověk opravdu slyší Audrey Hepburn říkat s nepřirozenou dikcí "cukroušku". Každopádně jsem zatoužila opravdu si přečíst Chladnokrevně, protože pan Capote konečně sedl do vkusu, který teď momentálně mám. (Že by to bylo věkem?)
Pár postřehů ke stylu. Kdybych nevěděla, že čtu Capoteho, věřila bych, že mi někdo šoupl něco od Isherwooda. Surový, rádoby objektivní vypravěč. Oko kamery, které je ovšem zapojeno do děje. Hlavní hrdina naprosto neuchopitelný, protože nám o sobě schválně vůbec nic neříká. A taky jeho naprosto podivuhodný vztah k ženám, který si lze domyslet jenom tehdy, když víme, jak to má spisovatel. Holy a Sally Bowles taky až nápadně totožné, dívky s ideálem, který se už dávno někde vytratil.
Zkrátka a dobře - stejná doba, asi i stejná móda. Jeden Brit a jeden Američan, různé příběhy a přece je spojuje víc, než si asi oba byli vědomí. Ale pravda je, že Isherwood si o sobě myslel, že je objektivní oko kamery. Capote rozhodně ne.

Jako třetí knížku jsem si jako nouzovku vzala knížku pohádek. Nečekala jsem, že ty dvě předchozí přečtu tak rychle. Naštěstí jsme byly v domě dobře zásobeném knihami a tak jsem po chvilce šátrání za sklem objevila něco, co jsem si taky chtěla přečíst už jako holka. Táta Sekáč od J. Websterové. Jako škvrně jsem viděla film i animovaný seriál. A hrozně se mi to líbilo, takže tahle knížka byla jasná. Má to jen pár stránek (cca 140 tuším), takže to byla záležitost na odpoledne, ale stejně.
Poznámka. Ta holka je Mařena. A pořádná! Navíc by mi za normálních okolností vadilo, že hrdince je sice 21, ale uvažuje jako 13piliny a pak 15hormony. Beru ji na milost, protože neměla žádné dětství ani dospívání, tak to musí dohnat. Za normálních okolností by mi vadila i stupidita děje, který by se dal shrnout do věty kterak holka ze sirotčince k bohatému manželovi přišla. S trochou rozumu je to i docela úchylný sponzorovat děvče se sirotčince na škole a pak si ji vzít. Nicméně nostalgie svým drobným podílem a humor svým většinovým podílem zařizují to, že i když už nejsem malá, tu knížku jsem si zamilovala. Asi je opravdu jasné, že lidé se stejným vkusem pro humor k sobě patří.
Jo a taky má ta knížka legrační obrázky.

A to je vše, víc jsem za minulý týden nestihla, zbytek času mi snědli malí poníci. ;)

Edit: Ještě jeden čtenářský zážitek. Foglarovky už nikdy nebudou, co byly dřív. V Chudenicích jich byla poměrně velká sbírka. Otevřela jsem, na obličeji se rozvinul úsměv šťastného idiota kříženého s pubertální holčičkou. Chí. A tak jsem si raději vzala toho Sekáče. :)
Teď už opravdu vše.
Tags: knihy
Subscribe
  • Post a new comment

    Error

    default userpic

    Your IP address will be recorded 

    When you submit the form an invisible reCAPTCHA check will be performed.
    You must follow the Privacy Policy and Google Terms of use.
  • 9 comments