Zkusila jsem ji znovu otevřít. Naposledy jsem ji viděla v osmnácti a vyděsila mě. Když mi ji nutili o dva roky později, znechutil mě její neustále opakovaný rozbor. Byla divná, hrozně špatně se četla a než se člověk dozvěděl o posunu v ději, uplynuly čtyři stránky.
Možná konečně nastal ten čas otevřít všechny děsivé knihy. Protože teď mi leží v hlavě a po těch padesáti stránkách ji považuji za úžasnou.
Moje srdce si získala Markéta Lazarová.