?

Log in

No account? Create an account
 
 
27 February 2013 @ 11:11 pm
Divadelní hra o věrném přátelství Amise a Amila  
Jsem uchvácena. Silný, vlastně až tragický příběh, podaný s lehkostí, nadsázkou a takovou mírou (sebe)ironie, že by se o ni daly i betonový desky přerážet. Kombinace moderního a zeyerovského jazyka tak přirozeně plynoucí, až to bere dech.
Napsala bych recenzi, ale mám potřebu nechat to v sobě doznít. Zčásti hlavně proto, že jsem přece jenom viděla pasáže, které se mě osobně dotkly víc, než bych čekala, zčásti proto, že potřebuju celý zážitek ještě zpracovat.
Divadelní noviny už recenzi ostatně vydaly, takže pokud jste zvědaví, můžete s počíst. Sice nesouhlasím úplně se vším, ale celkem dobře shrnuje všechno, k čemu jsem se chtěla vyjádřit.
A tomu, kdo vybíral hudbu, by měla být udělena nějaká cena.
Ale teda jízda to fakt byla parádní.
Tags:
 
 
Místo usídlení: Středozem
Nálada: thoughtfulthoughtful
Poslouchám: mikrovlnka
 
 
 
Veronika Barborkov: pic#117251818Veronika Barborkov on February 28th, 2013 05:12 pm (UTC)
Čím víc o tom přemýšlím, tím mi ten příběh přijde smutnější. Nejdřív jsem byla v pokušení definovat ho jako "příběh nelehkého hledání vztahu v dnešním uspěchaném světě", ale teď si říkám, opravdu v dnešním? Nedopadne to v Zeyerově verzi taky tak? Nedá se nic dělat, budu si to muset přečíst.
Alice Stronghold: White otterspiritofdream on February 28th, 2013 05:57 pm (UTC)
Mě na tom hlavně děsí, že stačí byť jediná chyba a dva lidé (a teď odhlédněme zcela od toho, jakého jsou pohlaví), kteří by spolu mohli být šťastní a očividně si dobře rozumějí, skončí jeden bez druhého. A ano, je to tak i v Zeyerově verzi. Celou dobu víš, že stačí pár slov, aby ti dva dobře dopadli, ale nikdo je nikdy neřekne. Chjo.