?

Log in

No account? Create an account
 
 
20 February 2014 @ 10:07 pm
Jak jsem potkal... blby  
Včera jsem měla docela dlouhý monolog, ve kterém jsem vysvětlovala své ženě, jak moc nesnáším takové ty "fanoušky", kteří nezavadí o sport jak je rok dlouhý, ale teď je to dobrá záminka k tomu, aby se ožrali, tak prostě fandí. Nevědí komu, prakticky vzato neznají ani ty sportovce, ale fanděj všichni, tak budeme stádo. Hurá. It is FUN. A navíc přece vlastenecké, ciwe. (A proto jsem už před dávnými časy převzala po svém otci štafetu a v hokeji fandím zásadně Kanadě. Go, Canada, go!)
Na druhou stranu, aby se hned někteří nechytli a nechtěli mě sprdávat, fajn jsou lidé, kteří ač sporty neprožívají nijak zvlášť chytnou takovou tu pěknou fandící euforii a sledujou sport, protože je to baví, protože olympiáda má jinou atmosféru, má silnější kouzlo a silnější příběhy. Takže klídek, dejte si banán.
Teď k věci.
Dnes jsem jela metrem (a ano, zajímá vás to), seděla jsem naproti dvojici, která už svým vzhledem evokovala "oh-my-god-cool-in-wtf" myšlení. Ona: oranžově mrkvová pleť, lesklá bundička, vylezlé ledviny, v rukou Blesk. On: očividně namol. A silně převoněný vůní, která mu neseděla. Koukal jí přes rameno. A hlasitě komentoval.
"Já jsem velkej sportovní fanda. Sleduju sporty už odmalička," nechal se nahlas slyšet po chvilce.
"Tyvole, tý Rusce nemůže být patnáct. By nemohla startovat na olympiádě. To vím přece, tomu rozumím," machroval.
"Píšou, že jí je patnáct, ale podívej se na ten make-up. No mně je dvacet šest," (v tu chvíli přišel kolaps číslo jedna, protože jsem si ji prohlídla ještě jednou a s hrůzou mi došlo, že ta hrůza je mladší než já, před tím jsem jí hádala tak pětatřicet) prohlásila zaokrouhlenou pražskou mluvou, "a vypadáme tak stejně starý." (Moje hlava v tu chvíli explodovala. A měla jsem potřebu jim vysvětlit, že šestnáct jí musí být v půlroce, ve kterém se olympiáda koná. Takže do června. Ale neřekla jsem to.)
Ona otáčí stránku. On: "Nojo, tyvole, lesba s medajlí."
"Jak víš, že je lesba, ji znáš?"
"Nemusim, kouknu, vidim. Lesbu poznám, všechny vypadají takhle."
(Já: "Těší mě, prosím, podívejte se na mě." Ale pořád si čtu a nic neříkám.)
"Hele, tahle je pěkná," zkouší to znovu ona. Je mi jasné, že na stránce bude Soukalová.
"Má xicht jak kobyla, prej pěkná, pf."
(Ano, protože kromě toho taky něco umí, hm... že?")
"No na ty hokejisty to vůbec nevotáčej, maj peněz jak sraček a zahrajou takovýhle hovno. To i já bych to dokázal líp." (Jo, tak se ukaž...)
Načež ještě chvíli listují Bleskem, on prohlašuje něco v tom smyslu, že jsme my Češi dobrý, že máme těch deset medajlí (a já doufám, že je to prognóza, ostatně, ještě dva biatlonové závody se běží), že Američanů je víc a mají jich stejně (tady je vidět, jak je pán odborník a jak moc se zajímá o sportovní dění). Já pořád přemýšlím, jestli mu mám vysvětlit, jak je to s tím věkem závodníků, a jak se pozná lesba po vzhledu, ale nakonec na to peču. Protože jednoho blbce jedna věta nepředělá.
Amen a sportu na co? Na zdar!
 
 
Místo usídlení: pod peřinou
Nálada: calmcalm
Poslouchám: Fluttershy
 
 
 
Alice Stronghold: Brides dayspiritofdream on February 21st, 2014 02:54 pm (UTC)
Jen přemýšlím, jak se Lištička bude tvářit, když budu mít u sebe fotku její budoucí ženy v korzetu. A jak se asi bude tvářit moje žena... A jak se bude tvářit ten, komu tu fotku budu ukazovat?
A co na to Jan Tleskač? :D