?

Log in

No account? Create an account
 
 
30 August 2006 @ 08:29 pm
Vana je hrob...  
Asi je to trochu depresivní název. No, ona je to i trochu temná a depresivní povídka...
Nějak mám asi temné období. Dneska večer jsem sedla k počítači. Do uší mi zněla Fixa, takže po zaznění fráze "vana byla hrob a voda hlína" jsem prostě musela začít psát. Šlo to samo. Temně...

Jo a vím moc dobře, že charekter toho, o kom se tam píše, k němu nesedí, ale nějak jsem ho tam prostě musela napasovat ;)



Vana je hrob a voda hlína


Bez hnutí zíral do tmy. Ruce ho zábly, ale ještě mnohem větší chlad cítil proudit ve svých žilách. Cítil, jak se o jeho záda opírá těmi svými. Ale místo příjemného a hřejivého tepla, cítil jen další závan ledového vzduchu. Tak blízko na dotek, přesto kdyby mezi nimi někdo postavil zeď, nebyli by tak vzdáleni jeden od druhého, jako byli právě teď. Bylo tak snadné podléhat iluzím. Zvláště těm, které vytvořil On. Svět, který nabízel byl plný alabastrové nádhery, zlata, šperků a blýskavostí. Ale dřív nebo později vám právě tenhle svět začne nahánět tu největší hrůzu. Zlatá pozlátka a falešné úsměvy. City bez hloubky. Vztahy bez šance na budoucnost. Co si jen myslel? Že je tak odlišný od všech ostatních? Z počátku ano. Vlastně si to tak trochu myslí i teď… Ale ta dnešní noc mu jen potvrdila jeho dřívější obavy, že není nic jiného než Jeho další hračkou. Loutka v Jeho rukách. Vstal. Nesnažil se být tichý nebo opatrný. On spal bezstarostným spánkem, jako všichni krásní prevíti. Prošel do koupelny, která připomínala honosné lázně. Udělal jsem ze sebe hračku…pomyslel si, když vstupoval do vany s horkou vodou. A pak se vana proměnila v hrob a voda v hlínu. Pomalu se nořil hlouběji a hlouběji, než se nad ním hladina napevno zavřela. Těsně před tím, než se směrem vzhůru vznesly poslední bublinky, ucítil konečně ono vytoužené teplo…

***

Když ráno objevil mrtvé tělo ve své koupelně, přelétl mu přes rty výraz zhnusení. Přesto se naklonil, aby si jej lépe prohlédl. „Usmíváš se? Ale to je pěkné… Asi to bylo příjemné, že?“ pronesl ledově a s nepředstíraným odporem zavolal služebnictvo. „Je na čase zase na chvíli změnit působiště,“pronesl víceméně sám k sobě, když se zahalil do černého pláště a v rukou pevně sevřel hůlku s hadí hlavou…

Tags:
 
 
Nálada: calmcalm
Poslouchám: Vypsaná fiXa
 
 
 
(Anonymous) on September 2nd, 2006 08:39 am (UTC)
Ada
Čtu to potřetí...krásné. Temné, a děsivé (jako všichni krásní prevíti, kterých se nemůžu nabažit.)
Můžu se jen opakovat - piš dál.
Alice Stronghold: bellsspiritofdream on September 2nd, 2006 08:41 pm (UTC)
Re:
Děkuju moc, ani nevíš, jak mě to těší :)