Alice Stronghold (spiritofdream) wrote,
Alice Stronghold
spiritofdream

Noc

Život je zamčená skříňka a smrt je jako Pandora, je krásná jako záletnice, měkká jako kurtizána s očima černýma, sladkýma a tak mocnýma, že jen pohled stačí, aby člověk podlehl. A krása těch očí zůstává tu ještě dlouhou chvíli potom, co ona již dávno přešla.
Tak přesně tahle pasáž v jedné povídce Karla Čapka mě inspiroval k napsání následujícího. Jeho cit pro slovo byl/je skutečně úžasný.


Noc

Nevýslovně krásná měsíční noc. Nevýslovně kouzelná noc, noc jasného úplňku, noc stříbrná a pohansky svatá. Neměla odvahy jít spát za této noci tak čarodějné, byla sama a plná úžasu nad přemírou krásy, která zaplavila spící svět. Procházela se rozsáhlou zahradou a zanechávala za sebou jasně čitelné stopy. Očarována nádherou noci nevšimla si temného stínu, který hladově slídil po jejích šlépějích...

Každou noc pevně zamykala dveře. Každou noc slýchávala jeho kročeje a dokonce dech v klíčové dírce. Více a více podléhala jeho vůli, která ji ničila. Dnes jeho vůle zvítězila. Snad nepozorností, snad schválně. Klíč v zámku se neotočil. Ležela v polštářích, plakala, napjatě sledovala nejprve pruh světla, později také siluetu, která ho zastínila. Tiché kroky se k ní blíží...

Zatím se sneslo šero. Nikdo si přesně nevšiml, kdy se mezi ně připlížila tma. Tma, která dusí a svírá, ta hluboká propast, přehluboká, na jejímž dně se skrývá jejich zoufalství. Jen noc, která naslouchá dechu spících a sténání nemocných, ona jediná ví. Ví, proč již umlkly tiché steny dívky, která plakala, a nyní již nepláče. Jenom noc mohla nahlédnout do jejího pokoje, přiložit ucho k jejímu srdci, sevřít její hrdlo ležící v bílých polštářích. A jenom temnota mohla slyšet ticho děsivější než nářek.

Tags: povídky
Subscribe
  • Post a new comment

    Error

    default userpic

    Your IP address will be recorded 

    When you submit the form an invisible reCAPTCHA check will be performed.
    You must follow the Privacy Policy and Google Terms of use.
  • 9 comments