Jednou za čtyři roky se moje malé nadšené já dočká největšího fanouškovského uspokojení - letních olympijských her. Ty londýnské byly bžoí, takže je opravdu s čím srovnávat, všude čtu o tom, jak je v Riu plno problémů - špatně hlídaná bezpečnost, špína, laxní přístup organizátorů - na druhou stranu to nic neubírá tomu zvláštnímu kouzlu, které pocítí každý, kdo vystoupí na sportoviště.
Jsem ráda, že ČT má několik online kanálů, takže můžu chrochat nad svými oblíbenými sporty, hlavně těmi, které obsahují vodu.
Přemýšlela jsem, čím to je, že se mi tak líbí koukat na lidi, jak se snaží překonat hranice lidského těla. Ale za každým tím člověkem, který tam je, stojí silný příběh. Zrovna jsem chytila předávání medailí z mužské polohovky na 400 m. Dva z těch, kteří stáli na pódiu s medailí, postihlo těžké postižení a jeden byl pár let dokonce ochrnutý. A teď stojí před celým světem, který může ocenit jeho obrovský boj, jenž ho dovedl až do Ria. Uznejte, že jenom tohle stojí za husí kůži.