?

Log in

No account? Create an account
 
 
15 September 2006 @ 09:54 am
Pomsta klasika :)  
No, jak jsem psala včera, tak nápad prošel mozkovou cenzurou a ruce byly ochotny ho sepsat. Ano, další povídka. Berte ji s velkou rezervou, je to taky tak trochu moje malá osobní pomsta všem nevzdělaným blbcům, se kterými jsem se musela setkat. Příklad za všechny: blbec, který nechápal, proč v Rakousku dělají tolik povyku z toho, že někdo ukradl lebku psa. Vysvětlivka - z Vídeňského hřibitova někdo ukradl Beethovenovu hlavu...



Srdeční rytmus


„Jste tak akorát pěkně podělaný…“zařval a vzápětí zmizel v temném průlezu ve starém domě. Další dva jen tumpachově stáli venku a napjatě čekali. Nevěřili ani na duchy, ani na kouzla a čáry. Ale tenhle dům, TENHLE dům byl divný. Jen pohled na něj způsobil, že vám naskočila husí kůže po celém těle, a jakoby byl obklopen neviditelnou bublinou, protože v jednom místě jim nohy odmítly poslušnost a zastavily se. Jen blázen mohl jít dovnitř. Blázen nebo on. Rádoby cool frajer. I jeho vevnitř přešel úsměv. Ale samozřejmě, že by to nikdy nepřiznal. Pořádně nic neviděl, proklínal se, že nemá třeba baterku. Modravé světýlko z mobilu mělo snad ještě horší efekt než tma. Ruiny, trosky, prach. A náhle… V prvním momentě by byl schopný vyskočit ke stropu. Hrobové ticho prořízl melodický zvuk. Klavír. „Co je to za příšernej zvuk?“pronesl do tmy a šel se zvědavě podívat. Krásný, lesklý a zcela zachovalý klavír hrál známé tóny. Známé každému alespoň trochu kulturně vzdělanému člověku. Škoda, že on nebyl kulturně vzdělaný ani trochu. Uchváceně pozoroval osamocený nástroj. Jeho srdce začalo bít jako o závod. Přizpůsobovalo se tónům. Rytmus okupoval jeho tělo. Když dohrála základní pasáž, konečně se vzpamatoval. Tak rychle, jako právě teď, ještě nikdy neběžel. Teprve u východu se zarazil. Nasadil samolibý úsměv a vylezl ven. „Jste fakt podělánci,“pronesl směrem ke kamarádům, kteří již nedočkavě přešlapovali.

***


Převaloval se na posteli a zacpával si uši. Melodie mu zněla neustále v hlavě a měla na něj velice negativní účinky. Najednou se jeho přehrávač zapnul sám a znovu spustil. Základní tóniny zas a znova. Jen pomaleji. Srdce mu bušilo, rytmus proudil žilami. Pak zase konec. „Co je to sakra za příšernou melodii?“zařval a shodil přehrávač na zem. Kdyby věděl, že ji za noc uslyší ještě několikrát, asi by si ji i zapamatoval. Mobilní telefon zazvonil. Jenže místo vyzváněcího tónu, co byl momentálně in, spustila klasika. Pomaleji… Srdce chytilo rytmus okamžitě. Zbledla zřítil se k podlaze. „Panebože!!! Kdy to přestane?!“ bylo mu opravdu zle. V horečce vyběhl ven a doufal, že když nebude v dosahu čehokoliv, co by mohlo hrát, už melodii znovu neuslyší. Jak jen mohl zapomenout na místní rozhlas? Z amplionů se ozvaly první tóny téměř okamžitě, jak se dostal na ulici. Jenže utéct už jim nemohl. Pomalý rytmus ustal. A s ním přestalo tlouct i jeho srdce…

***


Uvnitř jí přešel úsměv. Proklínala se, že sem vůbec lezla. Proklínala kamarádky, že zůstaly venku a nechali ji samotnou. Baterku neměla, modravé světýlko z mobilu mělo snad ještě horší efekt než tma. Ruiny, trosky, prach. A náhle… Hrobové ticho prořízl melodický zvuk. Klavír. Nejprve se polekala a byla by schopná vyskočit na strop. Pak se jen usmála. „A hele…Osudová.“…



Edit: Ještě mám v zásobě dvě. Vlastně to byla původně jedna. Stejný začátek, ale po pár minutách se mi vynořily takové alternativy, že z toho vzniknou dvě. V hlavě jsou. Teď jde jen o papír.
Tags:
 
 
Nálada: angryangry
Poslouchám: Rammstein
 
 
 
Lucie ~ Dangerous: Gothic windowdangerouss on September 15th, 2006 03:58 pm (UTC)
Ten začátek mi něco připomíná. Nevíš, co by to mohlo být? ;) (Až na tu přímou řeč tedy.)

Obzvlášť se mi líbí konec - vždycky máš zajímavé konce!
Alice Stronghold: Snoopyspiritofdream on September 15th, 2006 05:44 pm (UTC)
Ano, podobnost s realitou není náhodná :)))