Alice Stronghold (spiritofdream) wrote,
Alice Stronghold
spiritofdream

  • Mood:
  • Music:

Jako šelma po krku nám skáče...

Toulky městem pro mě bývají hodně inspirující záležitostí. Vlastně z jakéhokoliv hlediska. Vyčistím si hlavu, dávají mi prostor k úvahám, přinášejí nápady na povídky. A dneska... dneska to bylo úvahové.
Je zvláštní, že ačkoliv člověk nějaké věci ví a aktivně je užívá v jedné části života, v jiné je musí prostě tak nějak objevit. Nejde mu je vnutit. Prostě si člověk na spousty věcí musí příjít sám.
Sice nejsem historik (a nikdy nebudu, nejsem badatelský typ), ale historii miluju a dá-li ten nahoře, tak ji i vystuduju a pak budu trápit všechny ostatní. Historii nezměníte, to nemůže ani Bůh. Nevymažete ji. A ani za ní nemůžete udělat tlustou čáru. Prostě to nejde. Jedna věc přirozeně navazuje na druhou, bez minulého současnému nelze rozumět.
Jo, tohle všechno jsem věděla. Ale co se týkalo vlastního života, nějak jsem to nemohla (nechtěla?) akceptovat. Snažila jsem se nacpat minulost do krabice od bot, spálit, narvat do skříně, tvrdit, že nebyla. Trvalo dlouho, než mi došlo, že díky všemu, co se stalo, jsem já skutečně já. (Ano, trochu pubertální úvahy, ale odpoledne přišlo účtování. Znáte to, ne?) Zvláštní bylo, že minulost se vynořila vždycky, když jsem stála před nějakým zásadním rozhodnutím, v době, kdy budoucnost byla tak trochu nejistá (nejistější než obvykle).
Proč tyhle řádky? Budoucnost nejistá a přesto mě minulost neděsí. Vyrostla jsem? Možná...

Když se snažíme vyhnout budoucnosti, zaútočí na nás nemilosrdně minulost. A to, co se nám jako šelma zakusuje do našeho hrdla, neni nic jiného než pravda.

Konec pláců.
Tags: zamýšlím se
Subscribe
  • Post a new comment

    Error

    default userpic

    Your IP address will be recorded 

    When you submit the form an invisible reCAPTCHA check will be performed.
    You must follow the Privacy Policy and Google Terms of use.
  • 2 comments