Óda na služby

V dalším díle nepravidelného cestovatelského nadšení věnuji pár slov všem profesionálním zaměstnancům, které jsme měli tu čest potkat. Hrozně ulehčuje život, když se můžete spolehnout, že všichni, na které se obrátíte, vám budou ochotně pomáhat a jsou tam pro vás. Protože je to součástí jejich práce a vaše přítomnost je neobtěžuje. Nesnaží se vás natáhnout a za všech okolností se snaží komunikovat.
I obyčejné pokladní umí anglicky. Když vypadáte ztraceně, pomáhají vám najít cestu. A ty dopravní spoje, ach, ty spoje — jezdí všude, načas a navazují na sebe. Zkrátka a dobře, hrozně se mi líbilo, že kamkoliv jsme se vydali, nemuseli jsme se bát, že se ztratíme.
A bohužel jsem si opět uvědomila, jak hrozně zaostalé je to u nás. To, co je v zahraničí samozřejmostí, se u nás vídá zřídka a ještě stále jsou u nás slušní a profesionální lidé považování "za debily, co v tom neuměj chodit a málo si nakradou".
Představte si, že jste v muzeu čokolády. Všude to voní kakaem a ve výstavních sálech jsou i takové malé automaty, kde si můžete zadarmo zobnout čokoládový lupínek. Kolik chcete. Hořký, mléčný, bílý. Všude. Jak dlouho by trvalo, než by u nás přišel někdo s igelitkou, do které by to všechno nahrnul? Dvě hodiny? A přitom je to tak hezké, že vám k vizuálu dají i ochutnávku, aby to bylo menší mučení. 

Vím, že to vypadá trochu negativně, pravda je, že máme hodně co dohánět a je to o lidech, kteří si bohužel břemeno předchozích 40 let nesou a nikdy ho už nepustí. A moc dobře vím, že jsme na tom hodně dobře. Já sama řeším malé lidské starosti a základní přežití má zajištěno. Zbytek je blahobyt. Ale i ten luxus může mít úplně jinou podobu a doufám, že k ní míříme.

Tím končím s Belgií a příště se vydám do Nizozemí, kde se taky hodlám trochu esejisticky vypisovat. Zůstaňte naladěni. :-)

Error

default userpic

Your IP address will be recorded 

When you submit the form an invisible reCAPTCHA check will be performed.
You must follow the Privacy Policy and Google Terms of use.