😮 shocked

Postřehy z Nizozemí

Belgii jsem opustila už před několika dny a ačkoliv přejezd z jedné země do druhé nám trval necelé dvě hodiny, potřebovalo se pár myšlenek tak nějak finálně usadit. Došla jsem k závěru, že se mi tam hrozně líbilo, ale hodně věcí už tam na mě křičelo: "toho je moc, toho je příliš, to mi nedělá dobře," a tím pádem si z našeho nizozemského pobytu nepřivážím tolik nadšení jako z té belgické poloviny.
Pozitivum je, že se tu nikdo nesnaží komunikovat francouzsky a angličtina vystačí i na nejobyčejnější maličké sámošky. Nápisy už tak často dvojjazyčné nejsou, ani hlášení v dopravě, takže z toho, pro mě velice legračního, jazyka luštíte význam. Často jsme vzpomínali na Saphiru a její superschopnost rozumět všemu nederladskému. :-)

První část bych ráda věnovala samotnému Amsterdamu. Kdysi dávno měl někdo ten nejpodivnější nápad na založení města. V mokřadech u ústí řeky Amstel, kde se voda valila od řeky, od moře a ještě od nebe se začaly kopat kanály a budovat přehrady tak, aby se na úzkých pruzích země mohly postavit domy, svatostánky a tržiště. Že to nebude tak snadné se ukazovalo v průběhu celých dějin vývoje Amsterodamu. Voda, nemoci a taky paradoxně oheň byly vždycky úhlavní nepřátelé tohoto bohatého města. A od chvíle, kdy se začalo budovat převážně z kamene, nastal další problém — město se svou vlastní vahou potápělo do bažiny. Dnes stojí celé centrum na síti dřevěných pilotů, většinou u průměrné délce 15 metrů, a není výjimkou, když vidíte nějaký divoce nakloněný dům. To proto, že občas ten dřevěný kůl uhnije.
Procházet se po centru je rozhodně záležitostí okouzlující, všude kanály (trochu zavánějí, ale co), jízdní kola a architektura tak hezká, že by se dal fotit každý domek. Ještě větší kouzlo se dostaví, když si Amster prohlédnete z lodi. Pokud to budete chtít absolvovat, prosím, nevybírejte si velké společnosti — mají pouze velké lodě a to nejhezčí je samozřejmě na malých kanálech.
Na druhou stranu procházet se po centru bylo pro člověka mého zaměření hrozně úzkostlivé. Ačkoliv se považuji za člověka velmi liberálního, v tomhle městě mi fakt, že nic nikomu nevadí, značně vadí. Lidé s prázdnými skelnými pohledy páchnoucí marjánou jsou v centru fakt všude. Bez ohledu na denní dobu a místo. Nesmrdělo to fakt jenom v muzeu. A je úplně jedno, že koupit a konzumovat by se to mělo jenom a výhradně v Coffeeshopech, nikdo to nedělá a lidi si tam po ránu zapalujou brčko na zastávce, než jim přijede tramvaj. Byla jsem v té zemi hostem, ale fakticky mě tohle hodně vnitřně užíralo a pokaždé jsem dostala malý záchvat paniky, že tohle už je přece moc. A úplně stejně jsem se cítila, když jsme v červené čtvrti viděli všechny ty výlohy s polonahými a značně znuděnými slečnami. Jako... vážně? A hned vedle kostela?
Na jednu stranu je krásné, že v tomhle liberálním a svobodném státě na vás nikdo nebude pohrdavě koukat a bude tolerovat vlastně úplně všechno, co děláte, na druhou stranu je to hodně mučivé. Lidé si tak nevšímají jeden druhého, že si tam spoustu blbců může vyvádět prakticky cokoliv a ostatní jen uhýbají pohledem.
Jedete ve dvou s kámošem metrem, sednete si daleko od sebe a bavíte se napříč vagónem a pouštíte jeden druhému svoje oblíbené songy? Přece žádnej problém...

Na tak divoké město, jako je Amsterodam, jsem asi až příliš konzervativní. A nebo stará.

Error

default userpic

Your IP address will be recorded 

When you submit the form an invisible reCAPTCHA check will be performed.
You must follow the Privacy Policy and Google Terms of use.