😊 thoughtful

Proč byste měli navštívit Madeiru dříve, než zemřete

Moje matka po deseti letech od téhle krásné dovolené pořád s leskem v očích vzpomíná na adventní čas, který strávili na ostrově věčného jara. A ve své podstatě ani moc nevytáhli paty z města, jenom si tak chodili po okolí a jednou si udělali výlet do Funchalu a tropické zahrady. Viděla jsem fotky a ano, bylo to krásné, ale proč jí to do teď svírá srdce, jsem pochopila až nyní. 

Seznam věcí, které mě fascinují na Madeiře je zatraceně dlouhý a moje myšlenky nemají vždycky tendenci se chovat vzorně a ukázněně, ale pokusím se je systematizovat. 

Počasí
Celý ostrov má něco kolem 55 kilometrů na délku a v nejširším místě odděluje obě pobřeží něco kolem 22 kilometrů. Terén se od pobřeží prudce zvedá k vrcholům hor, které mají přes 1800 metrů a jednotlivé obydlené zátoky jsou oddělené poměrně vysokými útesy. Z toho plyne několik fascinujících jevů. 1. V jednom okamžiku může být na tomhle ostrově až 22 různých typů počasí. Každá zátočina má vlastní mikroklima a totéž platí i o každých cca 100 metrech nadmořské výšky. Takže... je vám horko? Vyjeďte o půl kilometru výš a teplota klesne o deset stupňů.
2. To, že u vás prší, neznamená ani náhodou, že prší i ve vaší cílové destinaci. 3. Sever, jih, východ a západ má úplně jinou vegetaci a živočichy. 4. Klima je stabilní nejenom po celý rok, ale poslední sto tisíc let. V létě je tam sice tepleji. Ale jenom na pobřeží. A jenom jediný měsíc v roce tam téměř neprší — v červenci.

Vegetace
V Atlantiku se zachovala prapodivná geobotanická záležitost jménem Makaronésie. Přiznávám se, že jsem o ní slyšela poprvé, ale třeba jste o ní už slyšeli. Azorské ostrovy, Madeirské souostroví, Kanárské ostrovy a Kapverdy vykazují zcela výjimečné geologické a botanické jevy, snad patří ke společnému celku, který před vystoupáním mořské hladiny býval nějak zásadněji propojen. Na všech se zachoval původní třetihorní les, nicméně kromě Madeiry vesměs jenom v reliktech. Na Madeiře se zachoval na 40 % plochy ostrova, což z tohoto zázraku činí zázrak ještě větší.
Co tedy přesně na Madeiře roste? Původní porost tvoří vavřínové a vřesové lesy s doplňkem stromového kapradí. Podle toho, v jakém poměru v lese rostou tvoří buď mlžný nebo deštný prales. Kromě původních druhů sem člověk samozřejmě buď záměrně nebo omylem navozil spoustu dalších, ale většina z nich tu prodělala prapodivný proces. Pampelišky se rozrůstají jako křoviska do výšky dvou metrů, borůvkové keře mají něco přes metr a půl. Konvalinkové květiny se na nic neptaly a staly se z nich stromy. K tomu všemu si připojte dovezené eukalypty, hortenzie a africké lilie a všechno to tam tak voní!

Oceán
Jsem prostý suchozemec. A Středoevropan k tomu. Moře jsem viděla, na Kanárech jsem byla, ale takovýhle oceán, ten jsem ještě neviděla. Kromě hlubokých údolí je vidět vlastně odevšad, je nekonečný a neskutečně modrý. Každé ráno byl trochu jiný, vzduch se mísil se solí a prostupoval všechno okolo. Sledovala jsem ho ráno u snídaně, večer mě kolébal zvuk vln. Ještě nikde nebyl blízko mě oceán tak ničím nespoutaný jako tady. 

Lidé
Madeiřané jsou jako většina Portugalců milí a srdeční lidé. Kvůli několika kolonizačním a emigračním vlnám umí téměř každý ostrovan anglicky a francouzsky, kvůli zazobaným turistům i docela obstojně německy. Život tady nikdy nebyl jednoduchý a na lidech je tady znát, že jsou skromní a vděční. Turisté nejsou pořád ještě zdroj obživy, ale nástroj, kterému ukazují krásu svého domova. Úsměvy tu nejsou falešné a ramena tu rodilým Madeiřanům rostou zatraceně široká. Z té přírodní krásy si vykupují obživu jenom tvrdou prací a vědí, že když ji dělat přestanou, příroda si vše vezme zase zpět.
I když jsou jednotlivá místa oddělená útesy, vlastně se tu téměř všichni znají, jsou si nějak příbuzní a nebo alespoň známí příbuzných. Proto je tu kriminalita téměř na nule. Když někdo něco provedl, za pár chvil to vědělo celé město a za týden celý ostrov.
I turisté jsou tu jiní. Ano, narazíte tady na neználky, kteří přijeli za zvučným jménem, kterým se budou chlubit známým, a přitom proleží u bazénu všechny okamžiky, které by mohli strávit v něčem krásnějším. Ale většina turistů je tady jiná. Pohání je touha poznávat, objevovat, zkoušet a zažít neznámé, jsou tu lidé připravení na těžké výstupy i sestupy, mořští vlci i zvědaví geobotanici. Ti všichni tudy kráčí s užaslýma očima. 

A já bych si chtěla ten úžas někam uložit a vzpomenout si, když si budu myslet, že svět je ošklivé místo. Protože není. Ne, dokud existují místa jako tohle.


Error

default userpic

Your IP address will be recorded 

When you submit the form an invisible reCAPTCHA check will be performed.
You must follow the Privacy Policy and Google Terms of use.