spiritofdream 😟uncomfortable Ve Mlýně

Listens: biatlon

Ukvapené bebe

Milý deníčku, po pár týdnech mlčení už zase musím pustit ven, co mi v hlavě zabírá zbytečný prostor.
Za měsíc  a kousek bych se podle všeho měla stát matkou externího dítěte, na což jsem i zatraceně nejsem připravená. Došla jsem k závěru, že neexistuje jakýkoliv způsob, jak se dopředu připravit, že se prostě musím jenom naprogramovat na to, že stát se může naprosto cokoliv.
Už nějakou dobu doma sníme, jaké to naše dítě asi bude, jestli bude pidlooké, tenké, tlusté, zubaté, chytré, hloupé, hladové... a je to tak nádherně zbytečné, protože se nám nenarodí naše sny a představy, ale samostatná lidská bytost, kterou můžeme jenom tak decentně usměrňovat.
Celou dobu bylo na rozdíl od minulého pokusu všechno naprosto v pořádku, pokud nepočítám naprostou neschopnost půl roku snídat a ten zatracený oheň v jícnu, až jsem nečekala, že se v posledních okamžicích může něco pokazit.
Zatímco ještě před měsícem bylo bebe zcela ukázkové, až skoro trapně dokonalé a tabulkové, za poslední tři týdny najednou přestalo skoro růst a pod srdcem nosím takového nedomrlého ani ne dvoukilového drobečka. Najednou je kolem plno rozruchu, pořád se měří, váží, sleduje a pokaždé je to stejné — zatím to není problém, ale v jednom okamžiku to problém bude. Co víme jistě už teď — do konce ledna rozhodně nevydrží, momentální odhad je čtrnáct dní. Jsem správně ukolébaná tou flegmatickou sortou těhotenských hormonů a pořád si opakuju, že není možnost, co bych s tím mohla udělat a vylepšit to, takže jsem prostě odevzdaná v rukou profíků, kteří každé dva dny vyhodnotí slovy klasika should I stay or should I go... Už od srpna mám vsazeno na Silvestra. Tak ať mě kouká překvapit a drží dýl!

Error

default userpic

Your IP address will be recorded 

When you submit the form an invisible reCAPTCHA check will be performed.
You must follow the Privacy Policy and Google Terms of use.