?

Log in

No account? Create an account
 
 
21 September 2006 @ 10:26 am
KaleidoStar  
Dřív, než mi rupnou definitivně nervy, tak sem šoupnu další povídku. Jestli se mi dneska povede zapsat (alespoň třeba na jeden - slapni!), tak na pár dní zmizím z kybersvěta.
Hlavní postavy povídky nejsou moje, jsou to hrdinky anime seriálu KaleidoStar (můj oblíbený btw). Obě jsou akrobatky a jejich vztah prošel všemi možnými zvraty, od nenávisti až po to nejpevnější přátelství. Jenže já když jsem sledovala tento seriál, tak jsem ve vztahu Leily a Sory viděla něco. Něco víc. Něco, co tam asi nebylo, ale třeba taky jo (protože Leila žila s jednou producentkou z Broadwaye...jůůůů!).
A tak jsem zplácala povídku. Bezpečností opatření kvůli věku...hm... Asi jo, i když nikomu, o kom vím, že tohle čte, stejně není míň jak patnáct. Ale pro jistotu - bacha, je to femslash. :)


KaleidoStar


Sora se velice nepřítomně usmívala. Přátelé kolem ní se jen hemžili. Anna snad předváděla zase nějaké další zábavné číslo. Oslava nové sezóny a úspěšného prvního představení byla v plném proudu. Nikdo si Sory víceméně nevšímal, i když byla hrdinkou dne. Dnes se stala opravdovou KaleidoStar. Chápali, že musí být vyčerpaná. Jenže vyčerpání, radost, strach… to vše bylo zanedbatelné vedle toho, co se právě honilo Soře hlavou. Znovu si v hlavě přehrávala dnešní večerní vystoupení. Záměrně letmé a provokující doteky, které jí Leila věnovala, málem vyvedly Soru z koncentrace. Kdyby jí Leila nezachytila, spadla by. I když o to bylo představení krásnější. Sora zívla a s poněkud záhadným výrazem se podívala na protější místo, kde ještě před pár minutami seděla slavná akrobatka Leila Hammilton.
„Jsi unavená?“vytrhl ji ze soustředění Ken. Usmála se a přikývla. Chtělo se jí z ničeho nic zoufale spát, ale než se dostala do postele, uběhla další hodina. Všichni se najednou rozhodli jí poblahopřát. Sora zívala s pusou doširoka otevřenou, když procházela dlouhou chodbou do svého pokoje. Vstoupila a chtěla se jen dopotácet do postele. Dveře se však přibouchly s přílišnou razancí. Sora se lekla, ale než stačila vykřiknout, přisály se jí na ústa měkké rty. Záplava zlatých vlasů kolem ní vytvořila závoj, stoupla si na špičky, aby si mohla polibek pořádně vychutnat. Když však ucítila, jak se štíhlá ruka dobývá pod lem šatů, otevřela oči a něžně neposednou ruku odstrčila.
„Už jsem myslela, že nepřijdeš,“ usmála se Leila.
„Nechtěli mě vůbec pustit,“ omlouvala se Sora a nenápadně se přesouvala k posteli.
„Bylo to nekonečné… Sedět vedle tebe a vědět, že tě nemůžu mít hned,“ šeptala jí Leila a přisedla si velice těsně. Sora se jen laškovně usmála a zavřela oči. Leila už neváhala ani vteřinu. Položila Soru na postel. Sořino tričko se sneslo k zemi, zbytek oblečení ho následoval vzápětí. Leiliny ruce hladily pevné a pružné tělo malé japonské akrobatky. Jak moc její vzhled klame, napadlo ji už tolikrát. Vypadá jako dítě a přitom je dávno dospělá. Snad dospělejší než já… Ani Sora nezahálela, přitáhla si ji k sobě. K velké radosti zjistila, že Leila krom červených šatů nemá na sobě už vůbec nic. I její ruce pátraly po krásném těle. Na okamžik se její prsty zarazily na místě, kde byla stále cítit jizva. Jizva, kterou stále ještě považovala za svou vinu… Vzdychla. Myšlenky se jí rozutekly a zcela se poddala Leilyným dotekům. Leila přesně věděla, kam sáhnout, aby vyvolala co největší míru vzrušení. Její rty se odtrhly od Sořiných a zasypávaly polibky její krk. Postupovala níž a níž. Jazyk dvakrát obkroužil bradavky na malých pevných prsou. Políbila pupík. Dlouhé štíhlé paže zatím pokračovaly ve zkoumání, dokud se Sora v její náruči nechvěla vzrušením. Leila na chvilku přestala ve své činnosti, aby Soru pevně objala. Věděla, že to nezarazí onen třes, ale cítila, že Sora touží po jejím objetí. Sora otevřela oči a pevně se zahleděla do těch Leilyných. V očích jí zablýskalo a skoro neznatelně přikývla. A doufala, že Leila si nevšimne ruměnce na tvářích, který se stále ještě nenaučila potlačit. Cítila, jak Leilyny prsty lechtají její břicho. Jak sestupují níž. Jak ji pomalu a něžně otevírá. Jak hledá to citlivé místo… Její tělo se prudce vypnulo proti Leilynu. V žilách jí musela probíjet elektřina, jinak si to neuměla vysvětlit. Prudce přitáhla Leilu k sobě a líbala jí a líbala… Těžce oddechující otevřela oči. Křičela? Asi ano. Další ruměnec pokryl Sořiny tváře. Leila, oddechující skoro stejnou frekvencí ještě stále příjemně hřála po celém jejím těle. Zlatavé a dlouhatánské vlasy přikrývaly Sořino nahé tělo. Od doby, co spolu předvedly „legendární akrobatické číslo“ se mezi nimi vytvořilo zvláštní pouto. Rostlo a sílilo. Tady a teď v Leilyně náruči se Sora cítila konečně doma. V bezpečí. Šťastná…

***


„Soro,“ oslovil ji náhle Ken, když se dívala na příboj. Mile se na něj usmála. Vynikající trenér i přítel. „Soro,“ zkusil to znovu a působil značně nervozně, „říkal jsem si, jestli… bys… jestli by sis… nechtěla třeba někam… vyjít.“ Nechápavě pozvedla obočí. „Se mnou,“ dodal zmateně Ken.
„Myslíš jako… err… jen my dva?“ usmála se na něj.
„No…jo,“ zamumlal znovu Ken a hypnotizoval vzorek na podlaze.
„Jsi můj výborný kamarád, Kene…“ Sora se snažila odmítnout ho co nejlaskavěji.
„Chápu. Víc neříkej. Dělejme, jako by nic.“ Ken se tvářil chápavě a vesele. Soru mrzelo, že musela ublížit zrovna jemu. Ale… Obrátila se a zamířila zpět k manéži. Ken svěsil ramena. „Chudák Sora. Člověk by řekl, že v 17 letech bude méně stydlivá. Asi ještě stále neví nic o lásce…“

děkuji Dangerous za beta-read


 
 
Nálada: deviousdevious
Poslouchám: Rammstein
 
 
 
(Anonymous) on September 21st, 2006 12:57 pm (UTC)
od borufky
Ahoj!!! Snad ti zvednu náladu, když se ti svěřím, že jsem si musela změnit jméno, a tedy i adresu celého blogu. je to http://borufcicka.bloguje.cz
Alice Strongholdspiritofdream on September 22nd, 2006 03:07 pm (UTC)
Re:
Supééééér :)
Lithinlithin on September 21st, 2006 01:40 pm (UTC)
Ach, kéž by byly vody femslashe bezbřehé... :) Krásný konec.
Alice Stronghold: kissspiritofdream on September 22nd, 2006 03:08 pm (UTC)
Kéž nejenom ve formě písemné :))
Lithinlithin on September 24th, 2006 06:22 pm (UTC)
:D Tak na tohle asi nemůžu říct vůbec nic.
(Anonymous) on September 23rd, 2006 11:00 am (UTC)
Ada
Páni. Myslím, že jsem kousek nějaké té epizody viděla, ale...Tahle verze je skvělá. Tak mě napadá, že jsem ještě nenapsala žádný femslash...(Ehm...vlastně jo, ale už je to hrozitánsky dlouho, a asi jsem výraz "slash" ještě ani neznala. Bylo to dost hrozné a skončilo to v koši - jediném místě, kam to patřilo.:))
Budu se muset "pochlapit" a zabrousit do vlastního revíru.:)))
Alice Stronghold: Snoopyspiritofdream on September 24th, 2006 05:03 pm (UTC)
Re:
:DDDD
Tak to se nemůžu dočkat. ;)
(Anonymous) on September 29th, 2006 04:36 pm (UTC)
Lorrain
Kde jsou, že nepíšou?.-(((