spiritofdream Ve Mlýně

Listens: Deep Purple

Hudba a její vliv aneb prolaktinové zápisky no. 2

Když čtyři nekonečné noci čumíte do stropu a čekáte, až vedle sebe konečně budete mít dítě, je nejlepší pomocník hudba. Než jsem odjela do nemocnice, nahrál mi Nate na telefon spoustu mých oblíbených alb, ale já jsem se víceméně zasekla na jednom jediném. Už jsem ho doma slyšela, přišlo mi hudebně hodně zajímavé a plné pěkných písniček, ale tak osobně na mě nepůsobilo, nějak mi nešlo se ztotožnit s žádným textem.
Ale když je noc a vy nemůžete žít příběh svého života, najednou to všechno začalo dávat smysl.
Album od Miky se jmenuje My name is Michael Holbrook a teprve noční poslechy mě přiměly hledat detaily. Miku miluju, ale poslední dobou jsem nějak fanynkovsky nestalkovala, což se ukázalo býti velkou chybou. Od loňského roku se můj favoritní člověk stal ještě víc favoritním v mnoha ohledech. Hudba zpřítomňuje mnoho starých zážitků a ten pocit vyrovnávání s vlastní osobností, který mi ještě loni unikal, najednou proudí z každého verše.
Jedna z nejzajímavějších balad je duet dvou mužských hlasů, které po patnácti letech vztahu nějak reflektují, jak ten milostný vztah vůbec začal. Proč to celé vlastně píšu... Právě tahle písnička ve mně po letech stagnace vyvolala chuť něco tvořit a psát. Jako bych po těch letech, kdy jsem naplno žila svůj lisabonský příběh dospěla do okamžiku, kdy zase musí něco ven. Samozřejmě, že s novorozencem je čas nula nula nic, nicméně ani to nebude trvat věčně. 

Doporučuju si poslechnout i s textem: https://www.youtube.com/watch?v=ZGCF2TZ8Esk&ab_channel=NabisLyrics

Error

default userpic

Your IP address will be recorded 

When you submit the form an invisible reCAPTCHA check will be performed.
You must follow the Privacy Policy and Google Terms of use.