spiritofdream Ve Mlýně

Listens: snowboarding

Náročný den, blahoslavená čokoláda a špalek aneb prolaktinové zápisky no. 4

Sobota byla náročná. Ledňáček oslavil svůj první týden doma mohutnou plačuládou, která víceméně začala v devět ráno a s přestávkami trvala do osmi večer. Chumlání, brumlání, mazlení, krmení, vysvětlování a maminčin pláč nezabíraly, táta dělal, co mohl, abych mohla aspoň chvíli odpočívat a hodinu a půl choval vyloženě nenaložené novorozeně. Po večerním krmení najednou klid, miničlověk se uklidnil po tichém broukání a vytuhnul. V tu chvíli jsem šňupla půl tabulky čokolády, honem si dala sprchu a čekala, co bude. A ono nic. Ledňáček spokojeně chrněl, ani odhrabávání sněhu ho netankovalo a za celou noc se probudil a baštil jenom dvakrát.
Jsem ráda za jednu věc — že tenhle záchvat přišel ve dne. Přes den mám sílu vymýšlet, co by se dalo dělat, nějak to dítě uklidňovat, aniž by se mi zavíraly oči.
Zvláštní je, jak příroda zařídila to, že matka prostě musí. Musí přežít a musí zabezpečit potomka děj se co děj. Výsledek je, že po šesti hodinách nočního spánku jsem kromě Ledňáčka zajistila pračku, myčku, kuře a vývar, dokonce ani na sebe jsem nezapomněla. Na druhou stranu nebohý tatínek se sníženým prahem citlivosti na hluk vypadá jako něco, co lehce ožvýkal a vyplivl lešij, poslala jsem to raději znovu spát, protože dva nenaložence nezvládne ani hypermáma. 

Myslela jsem, že režim je něco, co bude těžké držet, ale dokud nebude muset Nate chodit prezenčně do práce, nebudu s tím mít problém. Pak asi bude muset nastoupit ta vesnice, nebo jak.

Error

default userpic

Your IP address will be recorded 

When you submit the form an invisible reCAPTCHA check will be performed.
You must follow the Privacy Policy and Google Terms of use.