Alice Stronghold (spiritofdream) wrote,
Alice Stronghold
spiritofdream

  • Mood:
  • Music:

Pohádka

Pohádky... kdo by je neměl rád, že? Potěší dospělé i děti... Jsou i takové zvláštní druhy pohádek, které nás spíše rozesmutní a přesto je musíme milovat. Mám ráda pohádky Oscara Wilda. Moc.
Nedávno se mi dostala do rukou zvláštní kniha pohádek. Syn stromu od Kateřiny Sidonové. Nejspíše hodím i doporučení na knihomol, protože opravdu stojí za pozornost.
Jako ukázku musím uvést titulní příběh. Syn stromu.



V jedné vsi žili rodiče a měli jedinou dceru. Milovala vysoký topol na hrázi rybníka. Celé dny pod ním proseděla. Dívka dospěla v ženu, ale sedávala pod stromem dál. Jednoho dne přišli dřevorubci s pilami a sekyrami. Žena před nimi padla na kolena a prosila je, aby topol ušetřili.
"Jestli porazíta topol, zemřu s ním i já," řekla.
Dřevorubci však jejích slov nedbali a strom podťali. Když se skácel k zemi, žena vykřikla a padla vedle něho. Muži vzali ženu a odnesli ji do vsi k rodičům. Nebyla mrtvá a ještě té noci porodila syna. Nad ránem zemřela.
Farář odmítl chlapce pokřtít, nemůže požehnat spojení člověka se stromem. Lidé se před chlapcem křižovali, nikdo mu nechtěl být na blízku. I babička s dědečkem se vnuka báli a nechávali ho spát ve stodole, aby jim nevnesl do stavení zlé duchy. Ani jménu mu nedali. Všichni mu říkali Syn stromu. Do školy ho nepustili. A tak se celé dny toulal po okolí. Nejlépe mu bylo na kraji lesa, na malém kopečku, odkud bylo vidět celou ves.
Jednoho dne se sedlákovi splašil býk. Běžel vesnicí a nicčil všechno, co se mu připletlo pod nohy. Lidé křičeli a prchali na všechny strany. Syn stromu zůstal klidně stát uprostřed cesty. Býk se před ním vzepjal na zadní. Sys stromu ho chytil za kruh v nozdrách a dovedl ho krotkého a poslušného zpátky do sedlákovy stáje.
Do té doby se lidé Synovi stromu vyhýbali a neměli ho rádi, ale když viděli, jakou má sílu a moc, začali se ho bát a nenáviděli ho.
Večer se shromáždili na návsi a rozhodli se, že Syna stromu z vesnice vyženou. Každý vzal do ruky žapálenou smolnou větev a tak došli až před stodolu, ve které spával.
Nejprve jen křičeli, ale když Syn stromu neodpovídal a nevycházel ven, zvolal kdosi z davu: "Není to člověk, jeho otec byl kus dřeva. Podpalme ho! Ať shoří!"
Jiný můž přiložil pochodeň k doškové střeše stodoly a po něm to udělali další a další. Brzy bala stodola v jednom ohni.
Sys stromu na to hledel z návrší u lesa, kam utekl, když zjistil, že se vesničané blíží k jeho obydlí. Díval se a po tvářích mu tekly slzy. Zvedl paže k obloze a očima objel koruny stromů nad sebou.
"Dlouho jsem se snažil být člověkem, teď chci být stromem," pronesl. Les zašuměl, jako by ho vítal.
Chlapcovy novy vrostly do země a staly se z nich kořeny, jeho tělo a hlava se proměnily v kmen a místo paží vyrašily větve. Na kraji lesa vyrostl vysoký topol.


Konec citace. Konec pohádky... Nechtěli byste se taky občas proměnit ve stromy? A víte, jak dopadla Dafné? No nic, Pohádky doporučuji, jsou tam i o něco veselejší než tahle. Ale je pravda, že zrovna Syn stromu se vás dotkne asi nejvíc... Enjoy it!

Tags: knihy
Subscribe
  • Post a new comment

    Error

    default userpic

    Your IP address will be recorded 

    When you submit the form an invisible reCAPTCHA check will be performed.
    You must follow the Privacy Policy and Google Terms of use.
  • 6 comments