?

Log in

No account? Create an account
 
 
06 November 2006 @ 01:37 pm
Vůně.  
Asi jsem kreativní jen v těch nejméně vhodných okamžicích. Tedy, když absolutně nic nestíhám. Každopádně další povídka je tady. Je hodně lyrická, berte to tak trochu jako báseň v próze. Něco pro mě sice znamená, ale vy si v ní najděte, co v ní uvidíte.


Cítit vůni tvých vlasů


Každý milimetr jeho kůže vnímal elektrizující dotek. Chlad, bolest, radost, volnost. Léto již dávno řeklo své poslední slovo, zima přejala žezlo moci. Slunce vykukovalo pouze nesměle a hřálo jen pod zavřenými víčky. Přesto si vychutnával každý vjem. Ležel na chladných oblázcích. Nahý. Nohy nechal omývat vodou tak ledovou, že prsty modraly. Oči měl pevně zavřené, jako by snad nechtěl věřit tomu, co viděl. Ostatně, můžeme věřit vlastním očím? Po pěti letech, delších než celá věčnost, po dlouhých pěti letech byl poprvé svobodný. Volný, jen sám pro sebe. Tělo měl velice zubožené, ale zvyknout se dá na všechno. Tím lépe na fyzické strádání. Práce v kamenolomu ho zocelila. Nedostatek všeho ho naučil radovat se z maličkostí. Včera se brány otevřely a on se na rozklepaných nohách vydal pryč. Běžel. Snad se bál, že je to jen sen, který by ho zase mohl chytit. Za těch pět let žil jen pro své sny. Ve svých myšlenkách. Návštěvy nepovoleny, pošta cenzurovaná. Po pár měsících přestala ostatně chodit. Nikdy se nedozvěděl, že mu ji jen zabavovali. A tak běžel půl dne, ani sám nevěděl kam. V noci ulehl pod nejbližší strom. Teprve dnes ráno si uvědomil, jak blízko je moře. Až do teď ho nikdy neviděl, což mu připadalo zcela absurdní. Ale je to tak. Neviděl. Necítil. Neochutnal jeho slanou příchuť. A tak tu leží, nahý na oblázcích, s větrem v zacuchaných vlasech, s myšlenkou na prsty schované v jeho dlaních, s pocitem, že otevřel truhlu s pokladem…

…Otevřel oči, otevřel dveře. Spatřil to, co spatřil? Němý výkřik neopustil jeho rty. Ve dveřích stál jen stín toho, koho znal. Přesto vypadal silnější než dřív. A tak tam jen chvíli stáli a němě na sebe zírali. Psychologická hra na to, kdo se vydrží déle dívat a neuhnout pohledem? Ne. Ukázkový příklad překvapení. Kdo promluvil jako první? Asi nikdo. Než se stačil příchozí nadechnout, cítil pevné objetí a slzy, které mu stékaly po kůži a lechtaly za krkem. Svoje i jeho…

…Póry vdechovaly vůni a teplo ležícího těla. Vůni, kterou nikdy nezapomněl a která ho provázela celé ty roky. Jemnou, tajemně kořeněnou, něžnou. Zavřel oči a ještě jednou se nadechl. Teď už se nebude stydět. Teď už se nemusí bát. Nechce vědět, co těch pět let jeho nepřítomnosti dělal. Teď je tu. S ním. Pro něj. Jenom. Chce otevřít okno a křičet. Křičet, že je šťastný a že už mu to nikdo nepřekazí. Psát jeho jméno na sklo. Lepit portréty po zdech nádraží i paláců. Dát světu vědět, že miluje…

…Díval se na něj, jak spí. Prstem, jak nejněžněji uměl, přejížděl po jizvách, které poznamenaly ten nejpříjemnější zdroj tepla, co ležel vedle něj. Otázky mu běhaly hlavou jedna za druhou, ale výjimečně nechtěl znát odpovědi. Nebyly podstatné. Změnilo se snad úplně všechno. I atmosféra doby. Bude se chtít zase skrývat? Bude se stydět za něj a tím víc i za sebe? Žít jenom na půl? Znovu? Ne…právě je svědkem nového začátku…

…Seděli v širokém okně. Tiskli se k sobě. Dlaně je hřály. I kdyby chtěli svůj cit skrýt do malé krabičky a zamknout, nepodařilo by se jim to. Tak velkou sílu přece nelze uzamknout a skrýt.
Oba mysleli na to, jak je poznamenalo těch pět dlouhých let, delších než věčnost. Ale najednou, nic z toho, co bylo, nehrálo roli. Bylo jen teď.

A teď.
A teď.
A teď.
A další krásné okamžiky.

Třeba TEĎ.
Tags:
 
 
Nálada: busybusy
Poslouchám: Vypsaná fiXa
 
 
 
(Anonymous) on November 6th, 2006 02:16 pm (UTC)
Ahojky, nahodou jsem koukala, kdo by tu tak byl, kdo ještě píše česky... a narazila jsem na Tvůj lj. Sympatické :) snad nebude vadit, když občas nakouknu?:)

Agnes.
Alice Stronghold: etherealspiritofdream on November 6th, 2006 07:25 pm (UTC)
No tak to v žádném případě vadit nebude. Jen nakukuj a třeba i častěji :))
Lucie ~ Dangerous: Sit down with me...dangerouss on November 6th, 2006 04:19 pm (UTC)
Doufám, že to nikdo nebere doslova, protože je to nádherně symbolistické. ♥ ♥ ♥
(Nebo alespoň to jsem v tom našla. :D)

Taky mě vždycky chytne inspirace v tu nejméně vhodnou dobu... ale co se dá dělat. ;)
Alice Stronghold: autumnspiritofdream on November 6th, 2006 07:27 pm (UTC)
Tys to nevzala doslova? Ty jsi teda :D:D:D
Jak říkám, každý si tam musí najít to svoje.
A zase za to mohla jedna písnička, teda spíš jedna jediná věta v ní. To mám z toho, že poslouchám Imodium pětkrát za sebou :))
Lucie ~ Dangerous: Love in the snowdangerouss on November 6th, 2006 08:02 pm (UTC)
Která? :D (Teď mě nenuť myslet.)
(Anonymous) on November 6th, 2006 10:34 pm (UTC)
Lorrain
Beruno...vznáším protest!!!Je mi to teda asi prd platný, ale celej včerejšek mi nešel vkládat komentář.To na mě psalo něco anglicky a výhružně určitě(to teda nevím na 100%, protože slovník nemůžu najít.-))a já teda, že chyba není v tom, že nečtu...chyba je v tom, že se mi brání v rozvoji.-)))))))))Tvůrčím teda jako.-)
(Anonymous) on November 7th, 2006 09:17 am (UTC)
Re: Lorrain
Spravne Lorrain jen do ni do dezerterky :-)) na Bloguje. cz tam vsechno funguje a zadnej na Tebe nebafa tou cizou recou :-))
Alice Stronghold: candlesspiritofdream on November 7th, 2006 12:36 pm (UTC)
Re:
No vidíš, já se zase včera nemohla dostat na Bloguje, co naděláš :)))
A protest je taky to jediný, co ti zbejvá :))
Ale je fakt, že občas mají komentáře problémy, s tím souhlasím.
(Anonymous) on November 7th, 2006 09:16 am (UTC)
SB píše
Cauec Kleio, pises hezky ale proc si opustila nase mile bloguje.cz? :-)
ceska bloggerka a jsi v zoldu cizaku? :-))
Alice Stronghold: etherealspiritofdream on November 7th, 2006 12:34 pm (UTC)
Re:
Ha ha :)
Když mi něco maže články, tak se na to prostě naštvu. A taky dost často padá, takže jsem radši vypadla já :)