?

Log in

No account? Create an account
 
 
27 November 2006 @ 04:29 pm
Být odvážný mladý muž...  
... nebo mám říct odvážná mladá žena?

Fixa mi tu stále burácí a já neustále a neustále zjišťuji, že mi má co říct. Již celých osm let. Každá písnička - surrealistický tok slov - má svůj maličký mikrosvět.
A skoro každá věta se týká něčeho, co mě právě žere nebo naopak těší.
Samozřejmě, vžyť umí být tak úžasné abstraktní, že každý má své právo vidět v ní to, co chce.

Teď zrovna mi tu hraje tohle:

Začalo to ráno
probudil jsem se
v tmavé králičí noře
byl jsem zapnutý a hladový
ale bylo mi docela dobře
koupelna byla špinavý přístav
na okraji Buenos Aires
vana byla hrob a voda hlína
už musím jít

Zkouším to různými cestami
hodně otevírám knihy
a lezu chodbami
někdy se nadechnu a někdy řvu
a někdy jen tak ležím
mezi hvězdami
už musím jít

Čekám až Tě potkám
a ty děláš to samý
jsem nenápadný stopař
a dost dobře se bavím
jsem odvážný mladý muž
na létající hrazdě


A tak se nadechnu a řvu a půjdu si lehnout pod hvězdy, zotvírám hodně knih a počkám, až tě potám... Jsem nenápadný stopař...
Proč? Protože žebříky nikdy nevedou až do nebe, tak proč nevylést aspoň na střechu, že? :)
Tags: ,
 
 
Nálada: busybusy
Poslouchám: Vypsaná fiXa