fullDneska jsem byla víceméně donucená jet k pražské babičce, která má pocit, že strádám hlady. (ne, fakt nestrádám, je tu v podstatě stejný poečet jídla, jako když naši odjeli.)
Hned u branky proběhl následující rozhovor:
on: "Zdá se mi to, nebo jsi čím dál tím menší?"
já: "Zdá."
on: "Rosteš do země."
já: "Rostu do krásy." *winks*
on: "Á vida... tak přece jen rosteš, už jsem se bál, že se k tomuhle nedostaneš" *usmívá se*
Není on prostě bezva? :)))
