Sice jsem bez sourozenců, ale život mi nadělil čtyři bratránky, všichni jsme prakticky stejného věku (rozpětí 23-19 v současné době). Ale k tomu nejstaršímu mám přece jen asi nejblíž (hih, znám ho nejdýl, takže asi proto :D). Máme lepší vztah než bratr a sestra, protože jsme se neviděli furt, takže jsme se nikdy nechtěli zabít :)
Dneska jsem byla víceméně donucená jet k pražské babičce, která má pocit, že strádám hlady. (ne, fakt nestrádám, je tu v podstatě stejný poečet jídla, jako když naši odjeli.)
Hned u branky proběhl následující rozhovor:

on: "Zdá se mi to, nebo jsi čím dál tím menší?"
já: "Zdá."
on: "Rosteš do země."
já: "Rostu do krásy." *winks*
on: "Á vida... tak přece jen rosteš, už jsem se bál, že se k tomuhle nedostaneš" *usmívá se*

Není on prostě bezva? :)))