Alice Stronghold (spiritofdream) wrote,
Alice Stronghold
spiritofdream

  • Mood:
  • Music:

Krasosmutnění

Včera jsem jela tramvají cestou, kterou jsem jezdila ze školy dlouhé roky. Tma a hluk Nuslí vypadali snad ještě o něco více nevlídně než tenkrát. Ruka bolela. Hajlz, ale můžu si za to sama. Botič se podivuhodně vinul. Já chtěla jen zavřít oči a spát. Spát vedle hřejivé košišty, držet její tlapku a občas ji v noci zkontrolovat ve spaní. V jednom momentě jsem chtěla vyběhnout z té tramvaje, která se kodrcala po notoricky známé dráze, a nechat si zchladit pulsující čelo. Ale neudělala jsem... Doma se nálada kompletně odmrtvila.
Večer mě rozesmutnil.
Spánek...léčí?


A tak jsem ráno vstala, s radostí, že nemusím vstávat v šest, ale mám až od půl jedenácté.
Šedé mraky se povalovaly kolem okna v úžasných chomáčích, takže jsem cvakla.






Na závěr musím připojit zase jeden osobní vzkaz...



Chci obalit trny sametem
v náruči skrýt tě před světem
tiše tě kolébat ve stínu borovic
dát ti pocit, že máš víc...
pocit bezpecí, když všichni tě zradí,
tak vnímej tu dlaň, která tě hladí.
Vždyť čas rozdrtí i ten největší kámen...


Původně samozřejmě od Karla Kryla, lehce upraveno pro moje pořeby

Talí....*v náruči schovává před světem*

Tags: fotky, poezie
Subscribe
  • Post a new comment

    Error

    default userpic

    Your IP address will be recorded 

    When you submit the form an invisible reCAPTCHA check will be performed.
    You must follow the Privacy Policy and Google Terms of use.
  • 15 comments