?

Log in

No account? Create an account
 
 
02 February 2007 @ 07:03 pm
Jedinečná  
Jsem v takové silně prapodivné náladě. Učení mi neleze do hlavy; příroda mě nenávidí a nezařídí věci tak, jak bych potřebovala. Na dnešní procházce jsem zase dostala takový zvláštní povídkový nápad. Nikdy mi nešly dialogy. Neumím je psát a vymyslet tak, aby zněly reálně a nebyly to jen strojené kecy. Ale dneska mi v hlavě vyskočil zvláštní rozhovor, který jsem musela sepsat. Nic moc, je to až příliš přeslazené (kdy jsem se stala romantičkou???), ale i tak mám potřebu to sem dát. Asi mi to čtení o zvedání sebevědomí dětem nějak moc vlezlo na mozek. Ha ha.


Jedinečná


Cukla sebou, když jí jeho ruka dopadla na rameno.
„Věděl jsem, že tu budeš.“
Neodpověděla a schoulila se mu do náruče. Přesýpací hodiny se otočily nespočetněkrát, než konečně přestala plakat.
„Co se stalo?“ pohladil ji starostlivě po vlasech.
„Nic,“ zamumlala a oči se jí znovu zaleskly.
Jistě, nic se nestalo. Pokud se němé zírání na mládence navlékajícího zlatý kroužek na prst vaší společnice dá počítat jako nic, ano, pak se skutečně nic nestalo.
„Co jsem si myslela? Že by slavná spisovatelka mohla chtít být se mnou? Já jsem tak blbá. Člověku může být kolik chce, zamiluje se a zase je mu šestnáct. Jsem tak blbá…“
„Jsi hysterická.“
„Jsi cynik,“ ušklíbla se.
„Výborně, proč být smutná, když můžeš být naštvaná.“ Přátelsky do ní šťouchnul. Usmála se a otřela si poslední slzy.
„Budeš dobrá?“
„Teď ne… Ale časem to snad půjde.“
„Pojď odsud pryč.“ Objal ji kolem ramen a doprovázel ji cestou domů. Park za nimi se pomalu utápěl ve tmě. Lampa před jejími dveřmi blikla. Ostatně jako pokaždé, když pod ní procházela. Ve stínu kdosi stál. Zarazila se a pevněji se opřela do svého společníka.
„Mám zůstat?“ zeptal se tiše.
„Ne, já to zvládnu.“ Zněla skutečně rozhodně.
Objal ji a rozloučil se. Nerad ji nechával samotnou, když jí bylo smutno, ale respektoval její přání. Usmál se a na rohu ulice zamával. Držím ti palce, hvězdo, řekl si v duchu.
„Co tu chceš? Sypat sůl do otevřených ran? Posluž si.“ Snažila se znít naštvaně a chladně, ale věděla moc dobře, že jí tahle maska dlouho nevydrží.
„Utekla jsi.“
„A ty jsi zasnoubená.“
„Nenechala sis to vysvětlit.“
„NECHCI od tebe slyšet žádné vysvětlení.“ Otočila se zády a začala hledat klíče. Jenže jako obvykle propadly kamsi na dno. Rozčileně prohrabovala tašku a cítila, že brzy zase začne plakat. Napnuté nervy to nevydržely, hystericky vysypala obsah tašky na chodník. Bezmocně si klekla k nepořádku.
„Víš co? Mám toho dost. Nejsem slavná. Nejsem zrovna nejkrásnější ani nejchytřejší pod sluncem, ale víš co? Nikdy bych ti nelhala. Nikdy. A teď jdi pryč a nechej mě tu samotnou.“ Znovu začala plakat a v duchu si za to nadávala.
„Jenom si něco vezmi a já půjdu. Jestli budeš chtít, už o mně v životě neuslyšíš.“
Vzhlédla a zjistila, že Helena klečí na chodníku vedle ní a natahuje k ni ruku s jakousi krabičkou.
„Až ji otevřeš, uvidíš tvář jedinečné bytosti,“ usmála se na ni Helena.
S otráveným výrazem otevřela krabičku. Vydechla. Nevěřícně se dívala do vlastní tváře. Malé zrcátko na dně krabičky nelhalo. Jedinečná bytost.
„To… to jsi mi vyrobila ty?“ Usmála se a chytila Helenu za ruku. „Kde máš prstýnek?“
„Nezůstala jsi tam dost dlouho. Nejsem zasnoubená!“
„Pořád říkám, že jsem bl…“
Jenže tahle výpověď zůstala neukončená. Helenin polibek jí zamknul ústa, něžné ruce otíraly její slzy.
„Chceš jít dál?“ nabídla konečně.
„Nikdy jsem nic víc nechtěla,“ usmála se Helena a rychle posbírala její věci ze země.
Ruku v ruce vstoupily do domu a dveře za nimi přátelsky cvakly.
Tags:
 
 
Nálada: okayokay
 
 
 
(Anonymous) on February 2nd, 2007 09:58 pm (UTC)
Alion
Moc, moc krásné... úplně jsem se v tom utápěla a dialogy (které Ti "prý" "nejdou") jsou uchvacující ;)

Jen dvě poznámky: "nimy" -> nimi (v poslední větě) a cosi o Denise, v kontextu je to špatně, vlastně jsi mluvila o Heleně, jen jsi ji nazvala Denisou :)

*jde číst znovu a pak ještě jednou*
Alice Stronghold: Baileysspiritofdream on February 2nd, 2007 10:08 pm (UTC)
Re:
HUPS!!!!
Původně to byla Denisa, ale to jméno se mi nelíbí :)
a "nimy" OMG! Shodu jsem asi uplatnila na všechna slova :DDDD
Dík.